Obsah
Adialekt Jedná se o variantu nebo regionální modalitu, která získává jazyk, kterým se mluví ve velkých zeměpisných oblastech, aniž by to ovlivnilo jednotu systému. Takto považované dialekty jsou diatopické odrůdy jazyka. Například: Andaluský.
V běžné řeči se slovo dialekt často vztahuje na jazyk, kterým se mluví a kterému rozumí menšina, nebo na rodný, nepsaný jazyk bez sociokulturní prestiže.
Mluví o Marseille, například je to varianta francouzštiny, která se velmi liší od pařížské, a není proto lepší ani horší. Nicméně francouzština v Marseille je obecně považována za dialekt, nikoli za pařížskou variantu, často považovanou za standardní francouzštinu.
Jiní lingvisté definovali slovo dialekt jako jazykovou modalitu používanou skupinou mluvčích menší než ten, kdo mluví uvažovaným hlavním jazykem, nebo jako jazykovou strukturu simultánně s jinou, která nedosahuje kategorie jazyka.
Viz také:
- Dialektové odrůdy
- Lokality
Příklady dialektů
Zde je řada příkladů dialektů odvozených z jiných jazyků:
- Aragonština (Španělština)
- Rioplatense (Španělština)
- Andaluský (Španělština)
- Extrémní (Španělština)
- Piedmontese (Italština)
- Murciano (Španělština)
- Fukian (Čínština)
- Limeño (Španělština)
- Tchajwanský (Čínština)
- Mandarinka (Čínština)
- toskánský (Italština)
- Alemannisch (Němec)
- Bayrisch (Němec)
- Schwäbisch (Němec)
- Schwizerdütsch (Němec)
- Sächsisch (Němec)
- vlámský (Holandský)
- Cajun (Francouzština)
- Ionian (Řecký)
- Scouse (Britská angličtina)
Dialektové charakteristiky
- Dialekt by neměl vykazovat tolik diferenciace, aby byl považován za odlišný jazyk od jazyka, ze kterého je odvozen, alespoň strukturálně.
- Dialekt spíše hraje roli multikulturního prvku, který vychází z interakcí mezi etnickými skupinami, které jsou navzájem propojeny a logicky je třeba s nimi komunikovat.
- Všechny jazyky určitě vznikly v průsečíku různých dialektů.Přežití mohlo být výsledkem náhody, stejně jako masivity nebo praktického pohodlí. Jazyky ztratily status dialektů, když byly přijaty jako „oficiální“ jazyky, a začaly mít důležitou písemnou tradici a specifickou gramatiku, která ji reguluje.
- Označení „dialekt“ se v některých případech používá s určitým pejorativním nábojem, jak je uvedeno v případě Marseille. To se někdy stává u předkoloniálních komunikačních struktur, které jsou z pohledu kolonizátoru redukovány na dialekty, přestože v té době mohly fungovat jako formální jazyky.
